Novoměstský kurýr

Poslední aktualizace 06.10.2022

PAKMÍN VĚTŠÍ.
Ammi majus, pakmín větší

Popis.
Jednoletá bylina až 100 cm vysoká s jemně rýhovanou lodyhou a listy různě tvarovanými, svěže zelenými. Mají eliptické nebo kopinaté úkrojky, ostře pilovité.
Dlouze stopkaté okolíky jsou tvořeny drobnými kvítky. Okrajové částečně paprskují. Obaly jsou z trojčetných šídlovitých listenů. Plody (dvojnažky) jsou podobné kmínu. Kvete od června do října.

Výskyt.
Původem z jižní Evropy a Přední Asie. Roste v Maďarsku. U nás v Čechách někdy zplaňuje.

Užívaná část.
Plod (Fructus ammi majoris), eventuálně nať (Herba a. m.).

Sběr a úprava.
Plody se sbírají v době dozrávání v červenci až říjnu. Okolíky se seřežou, nechají proschnout, vymlátí, vytřídí a vyčistí. Droga má kořenitý pach a aromatickou chuť.

Účinné látky a působení.
Obsahuje 0,5 - 1,0 % furokumarinů, např. bergapten, xanthotoxin, imperatorin a isopimpinellin, flavonové glykosidy a mastný olej. Množství furokumarinů v rostlinných částech je velmi rozdílné. Nejvíce jich obsahuje zelený plod, nejméně kořen.
Terapeuticky pozoruhodný je relativně jedovatý xanthotoxin, kterým lze dosáhnout repigmentaci pokožky při ztrátě pigmentu. Plod se také užíval proti nadýmání a jako žaludeční prostředek.

Užití.
Vnitřně se užívá jako karminativum ve formě nálevu (1 - 3 kávové lžičky plodů na šálek vody, 3 - 4 šálky denně) při poruchách trávení a nadýmání. Extrakty z plodů se zevně užívají v dermatologii a osvědčují se hlavně při vitiligo, nedostatku barviva v kůži. Drogu i přípravky z ní může předepsat jedině lékař.

Poznámka.
Plody je možno zaměnit s plody pakmínu visnaga. Při pěstování pakmínu většího je nutno dbát opatrnosti. U citlivých osob, zejména v době květu rostliny a za vlhka, například za rosy, může dojit k vážnému podráždění pokožky až ke kožním zánětům a zpuchýřovatění. V takových případech je nutno ihned vyhledat lékařskou pomoc. Jde totiž o fotodermatózní projev způsobený furokumariny, které jsou obsaženy ve všech rostlinných částech, nejvíce však v plodech.
K průmyslovým účelům, tj. izolaci furokumarinů, by bylo možné také využít natě a kořene, sbíraných krátce po odkvětu, kdy má celá rostlina největší obsah furokumarinů.